Můj první trek.

19. srpna 2012 v 15:04 | Delli |  Já a psi
Nějak se dnes nudím,tak mě napadlo,že napíšu článek o tom,jak jsem si poprvé zašla Dog Trekking. Většina lidí nemá ani ponětí o tom,co je vlastně dogtekking. Já to tedy rychle zhrnu :)

Dogtrekking (někdy též dog-trekking) je kynologický vytrvalostní sport, při němž jsou překonávány mimořádné vzdálenosti v časovém limitu. Dogtrekking je outdoorovým sportem, který vede účastníky k samostatnému rozvíjení fyzických a mentálních (např. orientačních) schopností. Rozvíjí souhru a vzájemné pochopení člověka a psa.
Psovod je se psem při dogtrekkingu spojen buď postrojem a vodítkem připjatým k bedernímu pásu, nebo vede psa pouze na vodítku (či střídáním obou variant). V žádném případě není možno jít se psem "na volno" (ani krátkodobě). Dogtrekkingové akce jsou obvykle pořádány na 100 a více kilometrů. Za nejkratší dogtrekking lze respektovat podnik na 80 km. Jsou buď etapové(různé místo startu a cíle), nebo respektují pouze časový limit. Při etapovém dogtrekkingu je doporučená délka etapy min. 40 km. Účastníci jsou při dogtrekkingu odkázáni sami na sebe a před započetím podniku podepisují prohlášení, jímž stvrzují, že vstupují do akce výhradně na vlastní nebezpečí a že jsou si vědomi úplné vlastní zodpovědnosti za sebe a svého psa.
V Česku se každoročně pořádá několik, převážně horských závodů, které jsou zařazeny do seriálu mistrovství republiky.
zdroj: wikipedia
(teda omlouvám se,že jsem to zkopírovala,ale kdybych vám měla já osobně vysvětlovat pravidla tohoto sportu,nejspíš by jsme tu byli ještě hodně dlouho)

Moji rodiče každoročně takový závod pořádají. Napadlo mě tehdy,proč si to vlastně nezkusit. Nikdy jsem totiž absolutně nechápala ty pitomce,kteří se přihlásí na 100km dlouhou trať,přijedou,chvilku chlastaj,potom vezmou psa,běží ( a to myslím vážně) celou cestu,za 10hodin se vrátí,vezmou si ceny a jedou dom.

Rozhodli jsme se tedy s kamarádkou,že si to musíme vyzkoušet taky. Bylo nám jasné,že těch 100km neujdeme ani za týden,proto jsme se přihlásili pouze na 22km. Těšili jsme se jak malé děti na Ježíška,ve škole jsme všem,kteří byli ochotni nás poslouchat vyprávěli,že jsme se přihlásili na vytrvalostní závod.
Když nastal námi tak dlouho očekávaný den D,brzo jsem si přivstala,do batůžku sbalila ,,povinnou výbavu" a šla se honem chystat k autu,cestou jsme vyzvedli kamarádku Nikču,a mamka nás odvezla do campu,kde se startoval Dog Trekking. Všichni jsme taková ,,psí rodinka",takže startovala i moje teta se strejdou,na 48km. Když jsem si se všemi popovídala,ujistila mamku že mám všechno,spakovali jsme s Nikčou Itinerář a vyrazili na trať. (Itinerář-takový kus papírku na kterým máte napsané,kudy máte jít :D :D)
Moje fenka Boný a Nikčina vypůjčená (od mojí mamky) šeltie Lassie byli šťastné jak blechy,že můžou vyrazit :D ještě nevěděli co je čeká :D Bohužel hned 100m za cílem jsme byli doslova ztracené,protože jsme nevěděli,kde je školka,za kterou jsme podle itineráře měli odbočit vlevo :) vracet se nám nechtělo,aby jsme nevypadali jako největší blbečci z campu :D ,takže jsem vyfasovala vodítka s oběma psama,přičemž Nikča prohlásila,že se jde zeptat támhle do toho obchodu :D přišla vysmátá jak měsíček na hnoji,že prý školka je toto,a kývla hlavou k jakési polorozsypané budově. Prý tady kdysi byla školka a nic jiného tady není. Tak jsme tedy vzali psy a šli. :D
Celou cestu jsme nadšeně vykládali,jaká je to legrace,chroupali jsme brambůrky a vydatně je zapíjeli kofolou :D

Po 18km jsme pomalu začali zjišťovat,že nás bolí nohy,ovšem přestávka u nás nepřicházela v úvahu,chtěli jsme být přece nejlepší :D proto jsme pořád šlapali,funěli jak lokomotivy a brblali,že příště už nikam nepůjdeme.
Já jsem už skoro ani nemluvila,jen se rozhlížela po okolí,kde jsou značky a kudy že máme jít dál. Při té ,,námaze" jsme úplně zapoměli na pitný režim,takže když jsme se konečně po té spoustě hodin doplazili do cíle,byla jsem dehydrovaná ,,jak cyp" :DDD Nikole bylo samozřejmě taky špatně,ale alespoň to nedávala tolik najevo jako já :D dva dny jsem potom proležela v posteli a na udílení cen se ani nedostavila. Zato Nikča si druhý den vesele osedlala svého valacha Fanyho a projížděla se po okolí. I přes náš naprosto ubohý čas jsme porazili dvojici která šla po nás a umístili se na kouzelném 2.místě ze 3.soutěžících :DDDD
Zatímco Nikča už nechce Dog Trekking nikdy ani vidět,já jsem tomuto kouzelnému sportu naprosto propadla,a na stěně svého pokoje mám zarámovaný svůj diplom,na který jsem mimořádně pyšná :DDD
V září jdu 50km a slibuju,že budu pořádně pít :DDD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kulihrášek Kulihrášek | Web | 19. srpna 2012 v 15:53 | Reagovat

Wow. Jako mám ráda turistiku (jako chození), ale tohle bych teda nedala. Navím s mým hafanem fakticky né :D

2 Kulihrášek Kulihrášek | Web | 19. srpna 2012 v 16:22 | Reagovat

No, to sice jo, ale třeba když člověk není zvyklý na takové dlouhé trasy, tak to napoprvý asi není nic moc :D

3 Kulihrášek Kulihrášek | Web | 19. srpna 2012 v 16:25 | Reagovat

Hahaha, to věřím :D :D

4 ♥VeNDy♥ ♥VeNDy♥ | Web | 19. srpna 2012 v 22:02 | Reagovat

hej tak to je mazec, škoda že u nás nic takového není, nejspíš aspon o tom nevím... :))) ale aspon ste si to zkusily a yes hodně pij :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama